pondělí 30. ledna 2012

Obyvatelstvo Malty a jeho mentalita

Pozorovat a zkoumat mentalitu patří k mým hobby. O Malťanech se mi bude dobře psát, jakmile budu mít své první zážitky a dojmy. Zatím stručně a heslovitě to, co jsem kde vyčetl:
- Statistika - Malťanů je celkem něco přes 400 tisíc na Maltě (360000 na ostrově Malta a 40000 na ostrově Gozo) a dalších cca 200 tisíc žije mimo Maltu - především v anglicky mluvících zemích a v Itálii (vzhledem na toto malé celkové množství často jeden druhého zná nebo je dokonce příbuzný, nebo příbuzný příbuzného), největší menšinou něco přes 8000 Britové nebo jejich potomci, vzhledem na blízkost afrického pobřeží cca 2000 přistěhovalců z muslimských zemí, odhadem 2000 Němců, kteří se přistěhovali za teplem a klidem, jejich oblíbeným místem je ostrov Gozo
- Bohaté kulturní vlivy - vzniklé za dlouhou dobu nadvlády Féničanů, Kartaginců, Římanů, Byzantinců, Arabů, Normanů, Sicílanů, Johanitů, Francouzů, Britů, zvláště pak vliv 160 let trvající britské správy je vidět například v tom, že Malťané nejsou vtíraví, jak tomu mnohdy je třeba na Severu Afriky a taky v porovnání s muslimským světem je větší smysl pro pořádek a čistotu, možná turista z dynamické kapitalistické země zaznamená menší tempo než v jiných evropských zemích (odpoledne siesta často od 12 do 16 hodin), avšak opět díky vlivu Britů za posledních 160 let britské správy zdaleka ne tolik pomalé, jak jsme tomu zvyklí jinde v oblasti středozemního moře (britský vliv sledujeme dále v tom, že se jezdí vlevo, v každé obci je fotbalový klub)
- Konzervatívnost - názory formovány silným vlivem katolické církve, jsou zakázany potraty a rozvody, je nepřípustná návštěva kostela v krátkých kalhotách nebo opalování nahoře bez, dominantní roli má rodina, ženy zastávají roli hospodyně a těžce se z této role vymaňují
- Malťané jsou přátelští a ochotní, rádi se navštěvují nebo sdružují, třeba na promenádách, ale i třeba “přede dveřmi”, muži spolu po nedělní mši rádi v mnohém baru vypijí maltská společenský nápoj, jinak se slaví především dobrým jídlem (alkoholických nápojů Malťané mnoho nevypijí)
- Záliby - Malťané rádi snad nejradějí slaví (slavnosti cirkevní i všeho jiného druhu - slaví se hlavně jídlem), dále rádi hrají hry, sázejí, mají rádi sport, dostihy, žijí politikou (vzhledem na malou velikost země politiky dobře znají a často fandí zastánci jedné politické strany proti zastáncům druhé politické strany, řevnivost se projevuje i v tom, kdy je často jedna obec proti druhé


neděle 22. ledna 2012

Víra na Maltě

Malťané jsou považováni za nejstarší křesťanský národ na světě. V roce 60 zde totiž ztroskotal se svou lodí sv. Pavel a většinu obyvatel obrátil po svém ztroskotání na křesťanství.
Dnes jsou věřící obyvatelé Malty z 98 % katolíci. Na souostroví Malta je 359 katolických kostelů, kostelíků a kaplí. Mše v kostelích navštěvuje více než polovina stálých obyvatel. Ústava sice zaručuje svobodu vyznání, ale jinak dle ústavy je oficiálním státním náboženstvím římské katolictví. Vyučuje se na školách a v běžném životě hraje velmi významnou roli. Lidé mají silně konzervativní názory. Rozvody a potraty jsou zakázané. Každá vesnice má ve svůj termín svou “festu”, slavnost konanou na počest svého svatého patrona. Muslimů je na Maltě poskrovnu - jen asi 2000 a nastavení zbytku obyvatel je k této skupině spíše ne příliš příznivé. Také ještě existuje malá anglikánská menšina.


pondělí 16. ledna 2012

Anglie a Malta

Roku 1789 vypukla Velká francouzská revoluce. Tím byli zneklidněni panovníci jiných zemí, což vedlo k tomu, že 7. února císař Svaté říše římské a pruský král vytvořili pakt proti Francii a začala pak série válek, Francie střídavě proti těm a pak zase těm, zjednodušeně proti všem.

Během napoleonských válek Napoleon zahájil v roce 1978 tažení na Egypt, coby anglickou kolonii. Plul admirálskou lodí L´Orient v čele francouzské flotily. Cestou se zastavil na Maltě a požadoval doplnit zásoby vody. Maltští rytíři odmítli. Francouzi se vylodili a bez boje obsadili ostrov. Většina rytířů byla také z Francie a s mnohými z flotily spřízněná a tak nějak nebyla na boj nálada. Francouští rytíři směli zůstat a ostatním rytířům dal Napoleon tři dny na opuštění ostrova. Sám Napoleon pobyl na ostrově šest dní. Francouzi zrušili maltskou aristokracii, znesvětili kostely a zavřeli kláštery. Kulturní poklady byly využity k financování revoluce a egyptského tažení. Na Maltě nechal Napoleon posádku cca 4000 Francouzů.

Malťanům se to ale nelíbilo a v roce 1800 požádali o pomoc proti Francouzům Brity, kteří zahájili námořní blokádu Malty pod velením kapitána Alexandra Balla. V září téhož roku se Francouzi vzdali. Britové zpočátku o Maltu nestáli, ale po znovuvypuknutí války mezi Francií a Anglií v roce 1803 pochopili její strategický význam. Pařížskou smlouvou z roku 1814 byla oficiálně uznána za korunní kolonii britské říše, kterou byla Malta přes jeden a půl století.

164 let trvající britská správa zanechala na Maltě svůj otisk:
- Malťané nejsou vtíraví, jak tomu mnohdy je třeba 
na Severu Afriky
- větší smysl pro pořádek, pro čistotu, pro organizaci, 
pro práci v porovnání s muslimským světem
- auta jezdí vlevo
- červené poštovní budky
- každá vesnice má svůj fotbalový klub - často

úterý 10. ledna 2012

Kdo založil hlavní město Malty - Vallettu?

www.ilovemalta.euZa dob Arabů byla hlavním městem Mdina - město ve vnitrozemí ostrova. Název Mdina znamená z arabštiny “obehnaná zdí”. Je to velmi pěkné a tiché historické město plné úzkých malebných uliček lemovaných starobylými domy. Je umístěno na návrší - a tedy s nádherným výhledem na celý ostrov, s dohledem až na moře. V té době jistě neocenitelná strategická poloha vůči početným vetřelcům.



Nynější hlavní město Vallettu začal ihned po velkém obléhání v roce 1565 a vítězství Maltézských rytířů budovat na tehdy neobydleném poloostrově Sceberras sám tehdejší velmistr řádu Maltézských rytířů Jean Parisot de la Valette, kterému bylo tehdy 70 let. Evropští panovníci a církev si po vítězné bitvě Maltézských rytířů uvědomili důležitost Malty a projevili svůj vděk přílivem peněz na nová opevnění. 













Tři roky po velkém obléhání - v srpnu 1568 - De la Valette - francouzský šlechtic z Provence - po záchvatu mrtvice ve svých 73 letech a byl pohřben v nově vybudované Vallettě. Jeho hrobka v katedrále sv. Jana nese latinský nápis, který říká zhruba: “Zde leží Valette, který si zaslouží věčnou slávu. Byl postrachem Afriky a Asie, štítem Evropy, odkud holýma rukama vypudil barbary. Je prvním, kdo byl pohřben v tomto milovaném městě, jež založil.”

 


Valletta je okouzlující, historií nasáklé město, s výkladními skříněmi z 30. let z minulého století, kdy Maltu spravovali Britové.



Když UNESCO zařadilo Vallettu na Seznam světového dědictví, mezi jinými důvody uvedlo: “Je to jedna z oblastí s nejvyšší koncentrací památek na světě.”

Má dnes cca 7000 obyvatel.


neděle 1. ledna 2012

Maltézští rytíři

Při studiu historie Malty a jejich památek se člověk neustále setkává s názvem Maltézští rytíři. Odkud se vzali? Kdo to byli nebo jsou?

Jejich historie je složitější a sahá až do roku 1070, kdy italský kupec z Amalfi založil v době křižáckých tažení v Jeruzalémě špitál a hostinec pro chudé poutníky. Špitál spravovali mniši a vedl ho francouzský provensálský kníže Godefroye z Bouillon. V roce 1113 získal špitál papežskou ochranu a správci byli povýšeni na nezávislý duchovní řád hospitalitů pod názvem Vojenský řád špitálu sv. Jana Křtitele v Jeruzalémě. Symbolem se stal bílý kříž na červeném pozadí. Řád zakládal na poutnických trasách do svaté země další špitály a křižáci, kteří v nich byli vyléčeni ze svých zranění, se rostoucímu řádu často odvděčili dary, finančními, nebo i třeba hospodářskými statky v Evropě, které pak řád pomáhaly financovat. Postupem času poskytoval řád i ozbrojený doprovod poutníkům. Po znovudobytí svaté země islámskými vojsky v roce 1291 řád našel útočiště na Kypru a v roce 1309 se přesunul na Rhodos, kde zůstal řád cca 200 let a budoval pevnosti. V rytířském řádu Johanitů od počátku sloužili jako mniši nebo vojáci evropští šlechtici z osmi jazykových oblastí: Itálie, Francie, Provence, Auvergne, Kastílie, Aragonie, Německa a Anglie. Řádové majetky a statky v Evropě spravovala síť lóží a převorství, v jejichž čele stáli starší - ze služby ve Středomoří odvolaní rytíři.

Řád Johanitů se stal významnou vojenskou silou středověku, která překážela jiné vzrůstající mocnosti - Turkům. Turecká neboli Osmanská říše postupně ovládla 1396 Bulharsko, 1453 metropoli byzantské říše Konstantinopol (přejmenován na Istambul), 1463 Bosnu a za sultána Sulejmana Nádherného v roce 1523 turecká armáda vyhnala z Rhodosu Johanity. Turci tak získali větší vliv nad Středomořím. Plenili, lovili křesťany k prodeji do otroctví nebo za účelem požadování výkupného. Řád se dožadoval u evropských panovníků o možnost jiného sídla, ale ti řešili jiné problémy. Teprve španělský král a římský císař Karel V. rytířům v roce 1530 coby nový domov nabídl Maltu a Tripolis v naději, že mu pomohou zvládnout turecké námořní sily, což bylo pro Španělsko coby koloniální velmoc důležité. A asi by nebylo nejvhodnější, aby Maltu ovládli Turci a využili ji jako základnu pro výpad na tehdy španělskou Sicílii a dále do Evropy. Rytíři měli platit formální nájem ve formě dvou sokolů ročně - jednoho pro císaře a druhého pro sicilského vícekrále. Odtud název Maltézský sokol. Rytíři - Johanité  - se usadili v rybářské vesničce Birgu (dnešní Vittoriosa) a začali s opevňováním. Po vyhnání z Rhodosu byl ale řád rytířů oslaben a od evropských mocností neměl skutečnou podporu. Rytíři se stali piráty a přepadali turecké obchodní lodě a podnikali útočné nájezdy na pobřežní osady v Severní Africe. V roce 1551 došlo k prvnímu většímu střetu rytířů s tureckým admirálem a pirátem Dragutem. Dragut neuspěl a tak alespoň přepadl ostrov Gozo a téměř všech 5000 zdejších obyvatel odvlekl do otroctví. V roce 1551 přišli Johanité o Tripolis na severoafrickém pobřeží. V roce 1559 ztratili rytíři polovinu svých lodí při pokusu dobýt Dragutovo útočiště - ostrov Džerba u tuniského pobřeží. Sulejman Nádherný chtěl využít oslabení rytířů a zmocnit se Malty coby startovací bašty pro invazi do Evropy. V květnu 1565 dorazilo k břehům Malty 35 tisíc janičářů a asi 4 tisíce iaylarů osmanského vojska. Johanitům velel  tehdejší velmistr řádu Jean Parisot de la Valette, kterému bylo tehdy 70 let. Na útok Osmanů se řádně připravil, i když jeho “ozbrojené” sily čítaly jen 540 rytířů a kolem 5000 maltských dobrovolníků a žoldáků. Hlavní síly soustředil ve vybudované pevnosti San Angelo na poloostrově Birgu a na konci tehdy neobydleného poloostrova Sceberras (nyní na poloostrově stojí hlavní město Malty Valletta) vybudoval pevnost San Elmo. V době útoku osmanského vojska ji bránilo asi 60 rytířů a několik stovek dalších mužů. Vydržela 4 týdny tureckého obléhání a Turci ji sice nakonec dobyli, ale ztratili přitom 8000 mužů včetně již starého Draguta. Následně Turci podnikli 10 útoků na Birgu a Isla, ale byli vždy odraženi. Značnou část tureckého vojska pomohly zlikvidovat horké léto a nemoci. Konečně 7. září Valettovi dorazila na pomoc osmitisícová posila ze Sicílie. Den 8. září jako konec obléhání je státním svátkem dnešní Malty - Dnem vítězství. Ode dne vítězství byli rytíři oslavováni jako spasitelé Evropy před Turky a zahrnování penězi.

Koncem 18. století pocházely tři čtvrtiny příjmu řádu ze statků v Jižní Francii a když je po francouzské revoluci revoluční velení zabralo, byl řád odříznut od svých příjmů. V roce 1798 připlul na Maltu Napoleon a řád se mu bez boje vzdal.Útočiště poté řád nalezl v Rusku, Neapoli a Římě.

Poté se přebudoval se na církevní dobročinnou organizaci a je nyní pod názvem Suverénní řád maltézských rytířů je mezinárodně uznávaným suverénním nestátním subjektem. Má vlastní mince, poštovní známky a značky aut. Je státem bez území se sídlem v Římě a na Maltě v pevnosti San Angelo. Má diplomatické styky s 94 zeměmi. Mimo jiné i velvyslanectví v České republice.