neděle 1. ledna 2012

Maltézští rytíři

Při studiu historie Malty a jejich památek se člověk neustále setkává s názvem Maltézští rytíři. Odkud se vzali? Kdo to byli nebo jsou?

Jejich historie je složitější a sahá až do roku 1070, kdy italský kupec z Amalfi založil v době křižáckých tažení v Jeruzalémě špitál a hostinec pro chudé poutníky. Špitál spravovali mniši a vedl ho francouzský provensálský kníže Godefroye z Bouillon. V roce 1113 získal špitál papežskou ochranu a správci byli povýšeni na nezávislý duchovní řád hospitalitů pod názvem Vojenský řád špitálu sv. Jana Křtitele v Jeruzalémě. Symbolem se stal bílý kříž na červeném pozadí. Řád zakládal na poutnických trasách do svaté země další špitály a křižáci, kteří v nich byli vyléčeni ze svých zranění, se rostoucímu řádu často odvděčili dary, finančními, nebo i třeba hospodářskými statky v Evropě, které pak řád pomáhaly financovat. Postupem času poskytoval řád i ozbrojený doprovod poutníkům. Po znovudobytí svaté země islámskými vojsky v roce 1291 řád našel útočiště na Kypru a v roce 1309 se přesunul na Rhodos, kde zůstal řád cca 200 let a budoval pevnosti. V rytířském řádu Johanitů od počátku sloužili jako mniši nebo vojáci evropští šlechtici z osmi jazykových oblastí: Itálie, Francie, Provence, Auvergne, Kastílie, Aragonie, Německa a Anglie. Řádové majetky a statky v Evropě spravovala síť lóží a převorství, v jejichž čele stáli starší - ze služby ve Středomoří odvolaní rytíři.

Řád Johanitů se stal významnou vojenskou silou středověku, která překážela jiné vzrůstající mocnosti - Turkům. Turecká neboli Osmanská říše postupně ovládla 1396 Bulharsko, 1453 metropoli byzantské říše Konstantinopol (přejmenován na Istambul), 1463 Bosnu a za sultána Sulejmana Nádherného v roce 1523 turecká armáda vyhnala z Rhodosu Johanity. Turci tak získali větší vliv nad Středomořím. Plenili, lovili křesťany k prodeji do otroctví nebo za účelem požadování výkupného. Řád se dožadoval u evropských panovníků o možnost jiného sídla, ale ti řešili jiné problémy. Teprve španělský král a římský císař Karel V. rytířům v roce 1530 coby nový domov nabídl Maltu a Tripolis v naději, že mu pomohou zvládnout turecké námořní sily, což bylo pro Španělsko coby koloniální velmoc důležité. A asi by nebylo nejvhodnější, aby Maltu ovládli Turci a využili ji jako základnu pro výpad na tehdy španělskou Sicílii a dále do Evropy. Rytíři měli platit formální nájem ve formě dvou sokolů ročně - jednoho pro císaře a druhého pro sicilského vícekrále. Odtud název Maltézský sokol. Rytíři - Johanité  - se usadili v rybářské vesničce Birgu (dnešní Vittoriosa) a začali s opevňováním. Po vyhnání z Rhodosu byl ale řád rytířů oslaben a od evropských mocností neměl skutečnou podporu. Rytíři se stali piráty a přepadali turecké obchodní lodě a podnikali útočné nájezdy na pobřežní osady v Severní Africe. V roce 1551 došlo k prvnímu většímu střetu rytířů s tureckým admirálem a pirátem Dragutem. Dragut neuspěl a tak alespoň přepadl ostrov Gozo a téměř všech 5000 zdejších obyvatel odvlekl do otroctví. V roce 1551 přišli Johanité o Tripolis na severoafrickém pobřeží. V roce 1559 ztratili rytíři polovinu svých lodí při pokusu dobýt Dragutovo útočiště - ostrov Džerba u tuniského pobřeží. Sulejman Nádherný chtěl využít oslabení rytířů a zmocnit se Malty coby startovací bašty pro invazi do Evropy. V květnu 1565 dorazilo k břehům Malty 35 tisíc janičářů a asi 4 tisíce iaylarů osmanského vojska. Johanitům velel  tehdejší velmistr řádu Jean Parisot de la Valette, kterému bylo tehdy 70 let. Na útok Osmanů se řádně připravil, i když jeho “ozbrojené” sily čítaly jen 540 rytířů a kolem 5000 maltských dobrovolníků a žoldáků. Hlavní síly soustředil ve vybudované pevnosti San Angelo na poloostrově Birgu a na konci tehdy neobydleného poloostrova Sceberras (nyní na poloostrově stojí hlavní město Malty Valletta) vybudoval pevnost San Elmo. V době útoku osmanského vojska ji bránilo asi 60 rytířů a několik stovek dalších mužů. Vydržela 4 týdny tureckého obléhání a Turci ji sice nakonec dobyli, ale ztratili přitom 8000 mužů včetně již starého Draguta. Následně Turci podnikli 10 útoků na Birgu a Isla, ale byli vždy odraženi. Značnou část tureckého vojska pomohly zlikvidovat horké léto a nemoci. Konečně 7. září Valettovi dorazila na pomoc osmitisícová posila ze Sicílie. Den 8. září jako konec obléhání je státním svátkem dnešní Malty - Dnem vítězství. Ode dne vítězství byli rytíři oslavováni jako spasitelé Evropy před Turky a zahrnování penězi.

Koncem 18. století pocházely tři čtvrtiny příjmu řádu ze statků v Jižní Francii a když je po francouzské revoluci revoluční velení zabralo, byl řád odříznut od svých příjmů. V roce 1798 připlul na Maltu Napoleon a řád se mu bez boje vzdal.Útočiště poté řád nalezl v Rusku, Neapoli a Římě.

Poté se přebudoval se na církevní dobročinnou organizaci a je nyní pod názvem Suverénní řád maltézských rytířů je mezinárodně uznávaným suverénním nestátním subjektem. Má vlastní mince, poštovní známky a značky aut. Je státem bez území se sídlem v Římě a na Maltě v pevnosti San Angelo. Má diplomatické styky s 94 zeměmi. Mimo jiné i velvyslanectví v České republice.