pondělí 16. dubna 2012

Herečka Adina Mandlová na Maltě

*28.1.1910 v Mladé Boleslavi
+16.6.1991 v Příbrami

Otec Adiny Mandlové byl nadaným pianistou a chtěl studovat hudbu ve Vídni, odkud rodina pocházela. S ohledem na nedostatek finančních prostředků nakonec udělal slušnou kariéru u dráhy a měl velký dům s velkou zahradou v Mladé Boleslavi. Pak zemřela jeho žena a dva malí synové potřebovali maminku. Oženil se s dcerou hospodského. Svým úplným opakem. Nezbožňovala hudbu, neučila se jazykům, nečetla knihy. Chtěl holčičku, ale první se narodil opět kluk. Teprve pak se narodila vytoužená holčička. Adina. Tatínek ji měl rád nade vše a tak Adina zakusila chuť otcova rozmazlování. Byla v jeho očích něco výjimečného. Vychovával v duchu toho, že ona je něco extra a ostatní jsou pod její úroveň. Ve znamení velkých plánů do budoucna, počínajíc jazyky, hudbou, četbou. Po prvních sedmi letech života - poznamenaných fixací na otce a odcizením Adiny od svých vrstevníků i od matky - otec zemřel. Další muž matky poslal Adinu na studia do Paříže. Po návratu do Prahy se seznámila s H. Haasem, který ji uvedl do prostředí pražské bohémy a také jí zprostředkoval první filmové role. V průběhu 30. let se skutečně díky své kráse, šarmu i talentu stala skutečnou hvězdou předválečného filmu. Ráda se účastnila kulturního a společenského života a milovala lidi z uměleckého a intelektuálního světa.

Nejznámější filmy: Kristián, Panenství, Hotel Modrá hvězda, Noční motýl, Pacientka dr. Hegla, Kouzelný dům, Holka nebo kluk, Cech panen kutnohorských.

Po válce byla obviněna z kolaborace, bez důkazů zatčena a uvězněna. Tento ortel nebyl nikdy odvolán, ani když se nenašel žádný důkaz o jejím údajném poměru s K. H. Frankem, udavačství či kolaboraci. Když byla po několika měsících z vězení bez rozsudku a bez omluvy propuštěna, byla "dána k dispozici" pracovnímu úřadu. V roce 1947 se pokusila řešit svou bezvýchodnou situaci sňatkem s čs. zahraničním letcem RAF, který měl britské občanství (Adino druhé manželství). S ním ještě téhož roku odletěla do Anglie. Anglie a angličané Adině nikdy nepřirostli k srdci. Až po mnoha letech v roce 1954 se v Anglii stal jejím posledním životním partnerem gey - londýnský módní návrhář Ben Pearson, a ten jako jediný Angličan opravdu nadlouho přirostl k Adinině srdci. Oba se k sobě velmi hodili.  Po ne vždy pozitivních zkušenostech v anglickém prostředí se jejich novým domovem stala Malta.

Adina ve svých pamětech napsaných na Maltě píše:

„Tak jsme se rozhodli, že si koupíme nějaký byt nebo malý domek někde na jihu Evropy, a tak jsme začali hodně jezdit. Navštívili jsme Bejrút, jižní Francii, Itálii, a znovu Španělsko, ale všude to bylo na naši kapsu drahé, až nám jedna přítelkyně navrhla, abychom se jeli podívat na Maltu. Jednak je tam lacino, a pak tam každý mluví anglicky, což byla pro Bena výhoda. Taky tam žije spousta Angličanů, takže bychom měli společnost. Odjeli jsme tedy v roce 1966 o velikonocích na Maltu. Zpočátku se nám tam vůbec nelíbilo a málem jsme odtamtud vypadli aniž jsme něco koupili, až jednoho dne jsme potkali nějakého agenta z Yorkshiru, který prohlásil, že má přesně to, co hledáme. Nechtěli jsme totiž moderní vilu, hodlali jsme koupit starou farmu, kterou bychom přestavěli a zmodernizovali podle svého vkusu a kde bychom měli naprosté soukromí na stará kolena, až se Ben rozhodne, že půjde do penze. Realitní agent nám ukázal  starý barák se zahradou uprostřed starobylé vesnice (vesnice Balzan v Alley no 2, St. Mary Street - na rohu krátké tiché uličky dnes visí pamětní deska) a hned na první pohled jsme se do toho domu zamilovali. Hned jsme viděli možnosti, které skýtá jeho poloha, měli jsme už spoustu zkušeností s přestavováním a renovováním. Podepsali smlouvu, zaplatili zálohu, zjednali stavitele, kterému jsme nakreslili zevrubný plán renovací, a když nám zaručil, že do konce října, kdy mně v Londýně vyprší nájemní smlouva na byt, bude všecko hotové, vrátili jsme se do Anglie. S Benem jsme se dohodli, že na Maltě budu bydlet většinu roku, on tam bude zatím jezdit jen tak třikrát do roka na dlouhou dovolenou a já mezitím na nějaký čas  přijedu do Yorkshiru, takže dlouho odloučeni nebudeme. Byla jsem tím řešením moc šťastná, protože jsem měla Anglie až po krk a smůla v anglickém divadelním světě mi tam život tak znechutila, že jsem chtěla žít někde daleko, kde mě nikdo nezná a kde není žádná možnost se v umělecké branži uplatnit. Doufala jsem, že až se usadím v domě, dokončím všechny práce, které jsem se chystala sama provést, začnu znovu sochařit a povedu konečně klidný život.“

„Při návratu do Anglie jsem věděla naprosto jistě, že se na všecko vykašlu a budu sledovat svůj původní plán usadit se na Maltě, kterou jsme si za naší druhé návštěvy zamilovali a kde mohu žít svobodně, sice bez slávy, ale v klidu a bez intrik.“

„V říjnu jsem se přestěhovala na Maltu, do svého nového domova. Čekalo mě tam mnoho práce s dokončením domu a hlavně zahrady a na dlouhou dobu mě zaměstnaly předělávky, za něž bych jinak musela platit, ale které jsem byla schopna zastat sama. Znala jsem na Maltě sice pár lidí, s nimiž bych se byla mohla stýkat, ale většinou jsem dávala přednost samotě. Vstávala jsem časně ráno, někdy už v pět hodin, a pracovala jsem celý den a večer jsem byla tělesně tak unavená, že na nějakou zábavu anebo dokonce na pití a flámování jsem neměla ani pomyšlení. Moje jediná společnost byla kočka Topsy, kterou mi daroval místní zahradník a mám ji dodnes. Náš dům je bývalá farma, asi dvě stě sedmdesát let stará, a stojí uprostřed vesnice ve slepé uličce, které říkám Casba. Naši sousedé jsou skromní a milí lidé, ochotni pomoci, když je člověk potřebuje, a nečekají za to odměnu. Každý sice mluví trochu anglicky, ale na nějakou konverzaci to nestačí, a tak minou dny, kdy promluvím sotva víc než deset vět. Ale jsem spokojena. Nikdo mě nezná, nikdo mi nezávidí a nikdo se nesnaží mi ublížit nebo mne zranit. A to po mých zkušenostech v uměleckém světě i v soukromí působí na moje dosud nezahojené rány jako balzám.“

Časem Ben všechen svůj obchod v Anglii prodal a pak bydleli na Maltě trvale a společně. Adina v pamětech píše:

„Slunce svítí, nebe je modré, v zahradě všechno kvete, a když se ráno probouzím, jsem zase ráda na světě. Žijeme velmi skromně a většinu času trávíme tím, že zvelebujeme dům a zahradu, která za naší nepřítomnosti trošku zpustla. Máme krásný domov a velkou radost ze všeho, co jsme na zahradě zaseli nebo zasadili, rostou nám tu fíky, pomeranče, grapefruity, olivy a hrozny, zelenina a jahody a spousta keřů a stromů, oleandr, ibišek, eukalyptus, všecko se to vytáhlo z malých větviček do ohromné výšky, zem je tady úrodná. Nemáme ani dost času, abychom dokončili všechny práce, které jsme si naplánovali, dny nejsou dost dlouhé na přečtení všech knih, které jsme si sem přivezli a které jsme dřív neměli čas přečíst. Anglie a Československo jsou daleko, tak daleko, že to pro mě ani není skutečnost.“

Po 16 letech pobytu na Maltě se Pearsonovi odstěhovali do Kanady. V roce 1991 tam Ben zemřel. Byli manželé 37 let. Adina osaměla. Poslední rok svého strávila života na Dobříši. Zemřela 16. června 1991 v Příbramské nemocnici ve věku 81 let. O pohřbu měla jasnou představu. Výslovně si přála bílý rubáš a jednu jedinou, jako krev rudou růži, položenou na prsou. Nechtěla žádný obřad a žádný hrob.

Tento příspěvek si nekladl za svůj cíl, přinést kompletní životopis české herečky Adiny Mandlové, ale popsat její touhu odstěhovat se do Středomoří, do tepla a pryč od všeho dřívějšího.