úterý 30. října 2012

Malíř Michelangelo Merisi de Caravaggio na Maltě

Tento známý malíř žil 1571 až 1610. Byl to v jedné osobě génius a zároveň bouřlivák a výtržník. Pocházel z města Caravaggio poblíž Milána v severní části Itálie - tedy z Lombardie. V pěti letech přišel o otce a dědu, v devatenácti zemřela jeho matka. Při hádce o výsledek jedné ze středověkých míčových her zabil v Římě v míčovně svého soupeře. A hledaje únik před odplatou utekl nejdříve do Neapole a poté v roce 1607 za pomoci jednoho z obdivovatelů jeho obrazů na Maltu. Tam zpočátku maloval obrazy pro kostel zdarma a za odměnu se stal kandidátem řádu maltézských rytířů, přestože nesplňoval mnohé z přísných podmínek přijetí. I když jeho matka Lucia Aratori pocházela ze zámožné rodiny, ani matka ani otec neměly osm generací zpět šlechtický titul. Také sám Michelangelo nesloužil jako páže u velmistra řádu. Ani se nezúčastnil čtyř křižáckých výprav. Členství v řádu mu slibovalo smytí jeho hříchů, omilostnění a vyšší postavení. Do řádu byl přijat v červenci 1608, ale již o dva měsíce později se nepohodl se spolubratrem. Nepohodnutí skončilo rvačkou a Michelangelo byl uvězněn v pevnosti San Angelo. Podařilo se mu uprchnout na Sicílii. V Neapoli ještě namaloval řadu obrazů, kterými se chtěl vykoupit. Tam byl také v roce 1609 pobodán, ale dal se dohromady. Nakonec se pod přímluvou vlivného kardinála Scipiona Borghese u papeže opravdu mohl vrátit do Říma. Při cestě s obrazy pro kardinála do Říma však o obrazy přichází. To když se omylem v přístavu Palo dostane do vězení, a než se z něj po vysvětlení dostane, loď s obrazy odpluje. Caravaggio chce loď dostihnout a vydá se pěšky přes bažinatou krajinu do přístavu Port‘Ercole, kam měla loď namířeno. K celkovému vyčerpání, způsobeným jeho stylem života, ale i v jeho životě častými zraněními z potyček, se přidala nemoc a tak v místním špitále v Port‘Ercole umírá ve svých 38 letech.

Jeden z jeho nejslavnějších obrazů, Stětí Jana Křtitele, je umístěn v chrámu sv. Jana Křtitele v la Vallettě. Tento jediný obraz podepsal. Podpis je skrytý ve stékajícím praménku krve z uťaté hlavy. Za zamřížovaným oknem v pozadí je tvář, která patří samotnému autorovi, jako jedinečný Caravaggiův autoportrét. Zajímavý je i obraz David s hlavou Goliáše, kde postava Davida jako autoportrétu autora drží v ruce hlavu Goliáše, opět coby autoportrétu autora. Caravagiio jako David i Goliáš. V každém z nás se ukrývá David i Goliáš. Caravaggio opustil tradici znázorňování světců jako nadpřirozených hrdinů. Jako modelů používal lidí z ulice a velmi často prostitutky. Jeho obrazy jsou známy realismem a naturalistickým ztvárněním postav. Pro zdůraznění dramatičnosti scény používal kontrastu světla a stínu způsobeného ze strany vrženým koncentrovaným proudem světla. Caravaggio nakreslil za svůj život obrazů opravdu hodně. Jeho obrazy patří ke zlatému pokladu historie malířského umění.


středa 17. října 2012

Maltská hymna

Hudbu složil: Robert Samut (1870-1934)
Text napsal: Dun Karm Psaila (1871-1961)
První provedení písně: 1923
Hymnou od: 1964


Maltská hymna

Naši vlast tak drahou,
jejíž jméno nosíme,
střez, ó Pane,
jak´s to dosud činil.
Pamatuj na tu,
kterou si pokryl chválou.
Dej Bože,
vládnoucím moudrost,
bohatým milosrdenství,
sílu dělníkům, ať sloužíme poctivosti,
pravdě a víře:
Povzbuď maltský národ v jednotě
a míru.


L-Innu Malti

Lil din l-Art helwa,
l-Omm li tatna isimha,
Hares, Mulej,
kif dejjem Int harist:
Ftakar li lilha
bil-ohla dawl libbist.
Aghti, kbir Alla,
id-deh'n
lil min jahkimha,
Rodd il-hniena lis-sid,
sahha 'l-haddiem:
Seddaq il-ghaqda fil-Maltin
u s-sliem.






čtvrtek 11. října 2012

Apoštol sv. Pavel na Maltě

Na Maltě se každoročně slaví dne 10. února jako „svátek ztroskotání“ na počest události z roku 60 našeho letopočtu, kdy ztroskotal loď, na níž byl vězeň římského impéria a pozdější apoštol křesťanské obce, sv. Pavel. Podle pověstí byl během tříměsíčního Pavlova pobytu na Maltě obrácen křesťanství jak římský guvernér Malty Publius, tak mnozí ostrované, díky čemuž se Malťané stali jednou z nejstarších křesťanských společností na světě. Pavel během svého pobytu na Maltě vyléčil nemocného otce guvernéra. Publius byl později kanonizován, stal se nejdříve maltským a poté i athénským biskupem (sv. Publius). Za místo ztroskotání jsou považovány Ostrovy sv. Pavla na severozápadě Malty, odtud jejich jméno. Dům, v němž Publius hostil trosečníky, mohl stát na místě kostela San Pawl Milqi (sv. Pavla vítaného) ze 17. Století. Ten stojí na svahu nad Burmarradem, 2 km jižně od Bugibby, kde vykopávky odhalily pozůstatky velké římské vily a zemědělského statku. Dnes je na ostrově sv. Pavla 12 metrů vysoká jeho socha z roku 1865.

Četl jsem velmi pěkně napsaný článek o Maltě od Jiřího Bílého. Zde níže uvádím z článku vyňatých pár odstavců, které o něco více přibližují tehdejší událost.


Roku 60 našeho letopočtu římský setník Julius, úředník císařského policejního komisariátu, dostal za úkol přivést z palestinské Cesareje do Říma tlupu zajatců, z části politických vězňů, zčásti zločinců z Palestiny, kteří byli určeni pro zápasy se zvěří. Mezi vězni byl i Pavel, deportovaný od provinčního soudu před nejvyšší římský soud na základě svého odvolání k císaři. Julius byl Pavlovi příznivý, byl typem oněch ušlechtilých římských důstojníků rázu setníka z Kafarnaum a Kornélia z Cesareje. Poznal Pavla během jeho věznění a pravděpodobně byl ve strážní službě, když Pavel mluvil před vybranou společností soudu. Tři apoštolovi přátelé ho směli doprovodit do Říma – Timoteus, Lukáš a Aristarch. Byla to velká laskavost, za niž vděčili setníkovi.

Na podzim byla východní část Středozemního moře často postižena prudkými západními bouřemi. Po krátké zastávce lodi na Krétě se loď dostala do prudké bouře. Na palubě lodi bylo 276 osob, loď byla přetížena lidmi i nákladem. Celé dny nebylo vidět slunce ani hvězdy a loď se zmítala ve větru. Přes palubu se převalovaly ohromné vlny a všechno mužstvo leželo v dolním podpalubí. Čtrnáctou noc, když byli hnáni větrem, aby zvolnili běh lodi a neroztříštili se skaliska některého z ostrovů, spustili čtyři kotvy. Lukáš nikdy nezapomněl poslední napětí této noci, kdy Pavel odhalil zradu hloučku námořníků, kteří chtěli prchnout na záchranném člunu a cestující nechat osudu. S jeho přispěním poručil Julius přesekat provazy člunu, aby byla zajištěna jednota všech sil pro záchranu celku. Pavel byl snad jediným, který zachoval klidnou mysl. Procházel mezi lidmi a nabádal k odvaze a statečnosti. Později pak jednoho dne při rozednění loď vyjela na mělčinu a prolomila se. V císařských kohortách panovala ve většině případů přísná kázeň. V takových nebezpečích musel policejní důstojník pomýšlet na strašnou povinnost, aby žádného z vězňů nenechal uprchnout. Byli mezi nimi někteří lupiči, které by centurio obětoval bez rozmyšlení. Ale pomyšlení na Pavla zachránilo vězňům život. Lze připustit, že se Pavel zaručil svým životem za život spoluvězňů. Lidské cítění zvítězilo v setníkovi nad vojenskou povinností. Paprsek křesťanství na něj dopadl. Dal sejmout vězňům pouta a rozkázal: „Zachraň se, kdo můžeš.“


Na ostrově byli domorodci pohostinně přijati a mluví-li Lukáš o „barbarech“, míní tím jen, jako řacký spisovatel, že nemluvili latinsky ani řecky. Když Pavel se svými přáteli rozžehli oheň, vyskočila ze suchého listí a chrastí z klidu vyrušená zmije a ovinula se mu kolem ruky. Pověrčiví domorodci ho měli proto za vraha stíhaného bohyní pomsty Nemesis, která ho pronásleduje až na zem, když jí na moři unikl. Pavel klidně setřásl zmiji do ohně. Čekali, že rámě opuchne a Pavel klesne mrtev. Když se však nic podobného nestalo, změnilo se podezření ostrovanů v pověrčivou úctu. Teď ho měli za boha. Zbožní Maltézané ještě dnes věří, že přímluvou sv. Pavla zmizeli z jejich ostrova jedovatí hadi.


Malta byla částí sicilské provincie. Nejvyšší římský úředník Publius velmi ochotně trosečníkům pomohl, usídlil je na svém statku, než nalezli příhodné obydlí k přezimování. Mírná maltézská zima přešla a koncem roku 61 se Julius se svými zajatci nalodil na palubu alexandrijské lodi s obilím, která je dovezla na místo určení – do Itálie. Maltská epizoda v životě apoštola národů byla tak vlastně jen prodloužením Pavlova života, zastávkou na jeho cestě k římskému popravišti.

(čerpáno mimo jiné z článku Jiřího Bílého)

pondělí 1. října 2012

Co o Maltě přinesla Zpráva Světového ekonomického fóra?

Instituce Světové ekonomické fórum je nezisková organizace založená a sídlící v Ženevě. Byla založena v roce 1971 profesorem managementu na univerzitě v Ženevě - Němcem Klausem Martinem Schwabem. Každý rok zasedá ve švýcarském Davosu, kam na setkání přijíždějí nejvýznamnější podnikatelé, politici, vybraní intelektuálové a novináři. Každý rok vydává souhrnnou zprávu porovnávající konkurenceschopnost jednotlivých států. Světové ekonomické fórum je financováno tisícovkou členských firem, což jsou většinou podniky s obratem převyšujícím pět miliard dolarů. Od roku 2005 platí každý člen základní roční členský poplatek ve výši 42500 švýcarských franků a 18 tisíc švýcarských franků jako příspěvek na výroční zasedání v Davosu. Průmysloví a strategičtí partneři, kteří chtějí mít větší roli v iniciativách fóra, platí 250 tisíc švýcarských franků, popřípadě až 500 tisíc švýcarských franků.

Ekonomické světové fórum vydává četné zprávy a ve zprávě o konkurenceschopnosti jednotlivých států pro rok 2012-2013 skončila Malta na 47. místě a polepšila se oproti roku 2011-2012 o několik pozic, kdy předtím byla její pozice na 51. místě. Pro srovnání Česká republika ve zprávě pro rok 2012-2013 umístila na 39. pozici, rok předtím na 38. pozici, tedy si o jednu příčku pohoršila. Ještě pro zajímavost jmenujme čelní pozice dle pořadí: Švýcarsko, Singapur, Finsko, Švédsko, Nizozemsko, Německo, Spojené státy, Velká Británie, Hong Kong, Japonsko a pak další státy. Celkem tato zpráva pro rok 2012-2013 hodnotí 144 států.